Ócuka

Ócuka 

Short Film (2018)




The difference between living beings and nonliving is clear to everyone. However, how this distinction
between organic and inorganic occurs is still a mystery. “All life forms are composed of molecules that are not
themselves alive”, writes the physicist Steen Rasmussen in an article on Science. This statement is as obvious
as difficult to acknowledge. That life emerges from non-living matter and is simply the result of a specific
disposition of nonliving molecules is still both psychologically and culturally hard to accept. The fact that there
is no ontological difference between us, living beings, and the rest of the matter that constitutes the universe
undermines in fact all our pretensions to occupy a privileged position in the cosmos. To investigate this point
of indistinction is necessary in order to comprehend who or what we are, as well as to reposition ourselves
more organically in the cosmos. This point of indistinction between living and nonliving, which is prior to
their separation, is what the theorists of the Cybernetic Culture Research Unit (CCRU) call the “unlife”. The
unlife is therefore a field of potentialities and virtual entities, where all the elements of nature coexist, and life
is yet to emerge.

Felice Moramarco



LMC_S999_S001_T005.00_02_18_18.Still013

LMC_S999_S001_T005.00_01_29_22.Still012 LMC_S999_S001_T005.00_08_57_20.Still019

LMC_S999_S001_T005.00_08_04_08.Still017

LMC_S999_S001_T005.00_11_35_13.Still005

LMC_S999_S001_T005.00_12_37_22.Still021

LMC_S999_S001_T005.00_12_59_24.Still023

LMC_S999_S001_T005.00_36_54_04.Still001


31786476_10155599477372201_1499005068760842240_o


„Čo to znamená? Myslím to meno? Znamená to presně co chceš ty.“

V patnácti letech jsem poprvé napsal a publikoval příběh o útěku z civilizace. O neštěstí jedince, jeho snaze vrátit čas a možná i změnit svůj, i cizí osud.

A právě stejně jako marnost snažení mého hrdiny o návrat času, změnu událostí, a o utopických ideálech z možného útěku do samoty bytí, je i v případě vizuálního snímku Ócuka marná snaha po mé nestrannosti a nezaujatém náhledu na toto dílo vizuálního umělce Milana Mazúra.

Výtvarný počin na pomezí filmového díla a videoartu, mě každopádně opět přivedl do doby mého dospívání a literárního rozpuku. A já si po delší době vzpomněl na krátkou prózu, onu povídku s rozpolceným až rozervaným hrdinou, s nepříliš veselým začátkem a o to neveselejším koncem – smrtí ústřední postavy, která pozbyla veškerou vůli k další osobní existenci.

Dokázala by ve mně Ócuka vyvolat stejný pocit i kdybych onen příběh nikdy nenapsal? Nevím.

Možná, že kdybych četl jiné knihy, psal jiné příběhy a žil jiný život, odnesl bych si z Ócuky dojem zcela odlišný. Dojem ovlivněný například velice silným tématem vody, či vizuálními prvky posouvající snímek až na hranici sci-fi.

Já však nemohu z hlavy zaplašit onu povídku a jasnou osobní rovinu, kterou patrně žádný jiný návštěvník mít nemůže, zkrátka proto, že tuto moji prózu nečetl, a k vnímání Ócuky přistupuje svým vlastním způsobem. Má vlastní hlavu a rozum.

Možná zapeklitost Ócuky a jejího příběhu není tak hluboká, pouze já si onu hloubku uměle vytvářím a dosazuji. Nebo je tomu naopak? Třeba mám stejný problém, jako jedna z postav ve snímku. A to problém, o kterém hovoří již kočka Ócuka v Murakamiho knize, knize která slouží jako inspirační předloha díla, když říká:

„Tvoj problém je, že máš velmi slabý tien. Tvoj tien je jakoby o polovicu svetlejší, než tieny jiných ludí.“

Možná však problém stínu není tak velký, jak se na první pohled zdá. Ócuka totiž v podstatě hovoří o jedinečnosti jedince. O jiném pohledu, kterým vnímá a sleduje svět. Hovoří o jiných závěrech, které ho ještě více odlišují.

Při sledování Ócuky jsem si ověřil jednu zásadní věc. A to, že Milan Mazúr ve svém díle dokáže být velice osobní, konkrétní až palčivý, i ve zdánlivé odosobněné rovině. Autor zvládá jen za pomocí obrazu a zvuku s divákem či návštěvníkem pracovat a přetvářet jej, jako tvárnou hmotu do formy, která mu v konkrétní chvíli připadá patrně nejvhodnější či nejsmysluplnější. Právě proto jsem byl i já přetvářen. Proto jsem se dokázal vrátil do dospívání, ke svému starému textu a možná i dávno zapomenutému snu.

Kdo ví, co však Ócuka provede s Vámi. Vždyť dojem se v různém rozpoložení i prostředí může měnit. Ostatně i ve snímku se říká:

„Ta nádrž mení svoje zloženie, vždy sů iné výsledky.“

 


 

Adam Vrbka, teoretik umění

Ócuka je snímek nacházející se na pomezí nezávislé filmové tvorby a videoartu. Díky onomu balancování na hranici, je zároveň schopný pracovat s uměleckými možnostmi filmového žánru a s linearitou narace.

 

Umělecké formy režisérova vizuálního stylu jsou založené na preciznosti, až absolutní dotaženosti jednotlivých scén  a kvalitě postprodukčního zpracování. Ve snímku je patrná silná inspirace Murakamiho dílem, která je naznačena už v názvu samotného filmu. Milan Mazúr se Murakamim neinspiroval poprvé. Snímek Ócuka navazuje na výstavu KAPITOLA ÓCUKA – EPILOG, která proběhla v NOD v Praze v roce 2017.Co ovšem jméno Ócuka znamená? Ócuka je postava kočky vyskytující se v Harukiho románu Kafka na pobřeží.

 

Film Milana Mazúra však není založen pouze na motivech v románu zpracovaných. Spíše, než na samotném scénáři, je postaven komplexně na vizualitě scén, práci s kamerou a obrazem, odlidštěnosti či emoční prázdnotě jednotlivých postav a propojeností jednotlivých obrazů.

 

Děj snímku se odehrává na neznámém místě s dominujícími přírodními a industriálními  prvky, v neurčitém časovém období. Hlavní roli hydroložky, cestující na různá místa podle schématu svého výzkumu, který na plno chápe jen ona sama, ztvárnila ve filmu Ester Geislerová.

 

Při sledování filmu, který je velice silně vystavěn na obrazové složce, se v divákovi probouzí otázky zaměřené na téma moci, autority a kontroly. Odpovědi však nejsou jednoznačně vyřčené a každý divák v něm musí nalézt vlastní formy odpovědí, protože se zde vyskytuje více rovin interpretace.

 

Film Ócuka je prvním delším dílem Milana Mazúra a jeho prozatím největším projektem po ukončení vysokoškolského studia. Ve snímku se představí Ester Geislerová a dále ve vedlejších rolích český hudební producent David Doubek alias Ventolin a Sarah Dubná. O hudbu se postaral slovenský elektronický producent Stroon.

 

Milan Mazúr vystudoval bakalářské studium v ateliéru Intermédia u Miroslava Nicze na Akadémii Umeni v Banskej Bystrici. Navazující magisterské studium absolvoval v ateliéru Intermediální konfrontace u Jiřího Davida a Milana Saláka na UMPRUM v Praze. Získal cenu Ex aequo za film PAST (2012) na mezinárodním festivalu experimentálního filmu a digitálního umění v Bratislavě.

 Teoretik umění Adam Vrbka

 


Ócuka is an image that lies on the border of independent filmmaking and videoart. Thanks to the balancing on this border, it is also able to work with the artistic possibilities of the film genre and the narrative linearity.

 

The artistic forms of the director’s visual style are based on precision, absolute adherence of individual scenes and also the high quality of post-production processing. Film shows a strong inspiration for Murakami’s work, which is already outlined in the title. It is not the first time when Milan found an inspiration in Murakami’s work. The Ócuka film follows his exhibition named ÓCUKA – EPILOGUE, which took place at NOD in Prague in 2017. But what does the name of Ócuka really mean? Ócuka is the figure of cat in Murakami’s novel Kafka on the Shore.

 

However, Milan Mazúr’s film is not based only on the motifs in the novel. Rather than on the script itself, it is built on the visual scenes, camera work and image itself, or emotional emptiness of individual characters and also interconnection of single images.

 

The story takes place at an unknown place with dominant natural and industrial elements, in an unknown time. Ester Geisler plays the main character, which is the role of the hydrology assistant, who is traveling to various places according to the scheme of research, known only to her.

 

During watching the movie, which is very strongly built on the image  itself, there may be questions about power, authority, and control arised from the side of the spectator. However, the answers are not clear and each viewer has to find his own forms of answer because there are more levels of interpretation here.

 

The film Ócuka is the first major work of Milan Mazúr and is also his biggest project after graduating from college. Czech actress Ester Geislerová will be featured in the film, also czech music producer David Doubek also known as Ventolin and Sarah Dubná. Music was composed by the Slovak electronic music producer Stroon.


Milan Mazúr graduated from the intermedia studies under the guidance of Miroslav Nicze’s  at the Academy of Arts in Banská Bystrica. He graduated with a masters degree from the Atelier of Intermedia Confrontation led by Jiří David and Milan Salák at the Academy of Arts in Prague. He won the Ex aequo award for the film named PAST (2012) at the International Festival of Experimental Film and Digital Art in Bratislava.