CV

Milan Mazur (* 1989) is the creator whose visual language is constantly balancing the edge between the spectacularity of contemporary mass visuality and its questioning, including the critical and social subtext. His videos and films enter a wider installation framework in which the author often uses the contrast of common objects and expressive deconstruction. It constantly moves between the submissiveness of the artificial sweetener of consumer culture and hides ubiquitous existential anxiety. In Slovakia, the born artist is a graduate of the studio of inter-city confrontations of the Prague UMPRUM and currently lives and works in Prague.


De-constructs predetermined social roles. I continuously focus on the nuances of moving images, experimental film and site-specific projects. Often from the context to the attributes of individual characters, space as a plane of place, time and by building fictitious imaginations of non-narrative videos. From these phenomena, I focus on emptied narration, magical realism, elements of slow cinema, found footage, fictional documentary and site-specific installations. The effort of hints of indirect constructs, uncertainty of time and place are often times motives in building realities into a free plane of interpretation. I find in various levels of post-production the plane of work as a process. With the help of editing composition to realization in specific spaces, the intention is to produce a certain ambivalence in the level of video essays with overlap into abstract non-narratives. Thematically, I cover the issues of personal mythology, the symptoms of today’s globalized society, to the study of the very construction of the principles of individual videos. In projects, balancing the theme of the narrative in the genre overlaps of media film. I deconstruct the nuances of video and film in the installation space folders. In the gallery space, where the film image is composed of projections or material-architectural constructs. I am interested in the presence of the viewer as a user composing narrative plots – he is confronted with the time presence with the film. Content overlaps in global topics, consumption, spectacularity, technology, migration or ecological links. By parasitizing on with expressions of spectacularity from which I move on to the subversive micro events of the characters and their motive. Thematically personal mythologies. I use the concept of a character many times as a hybrid form, where the character is represented by, for example, an animal or an object in the context of references to extraterrestrial aesthetics, the current issue of migration – the so-called transition points of countries. Knowledge comes only as flashes, the text is thunder to us much later. This is about our perception of the world of images, and especially of technical images, once remarked by Walter Benjamin. Videos, films, video installations and installations are inextricably linked with the world of images as a space of narration and mutual mixing of general memory with personal accounts. For me, the medium of the moving image is not a linear axis of traditional cinematic speech, and yet time, plot and stage play have a crucial role in it. The formally expressive language of the film camera and the use of a combination of shots actually return in many respects, although in the guise of contemporary visuality, to the understanding of image language as once radically formulated by Dziga Vertov – the filmmaker is the narrator through image, its dynamics and subjectivized image space. However, one cannot overlook the tendency to constantly return from all intermediate approaches (installations, objects, etc.) to the central motif of creation, namely the visual narration.


Sen však lze chápat i trochu jinak. Totiž jako někdy zostřený, jindy mlhavý či zpomalený nelineárně vnímaný ponor do proudů Mnémosyné, bohyně paměti. Jako když se ve snu cítíme až nepatřičně reálně, ale náš prožitek přítomnosti je tak odcizený, jako bychom se nacházeli v nepřirozeném živlu, v němž se teprve musíme naučit správně dýchat. Něco jako když se potápíme s otevřenýma očima. Možná bychom mohli říct, že se cítíme jako v nějakém experimentálním filmu. Je to ostatně filmařské řemeslo, které právě tento prostředek ozvláštněného vidění, vytvořeného kombinací optiky, pohybu kamery, střihu a často rovněž nelinearity vyprávění či flashbacků, tak rádo využívá.

Tento filmový moment mi vždy přišel zásadní i v tvorbě slovenského, v Praze působícího umělce Milana Mazúra. Ovšem na rozdíl od řady umělců, kteří chápou svůj vztah k filmu jako apropriaci a rekonfiguraci kulturních kódů jiného média, v jeho případě je kinematografické východisko veskrze přirozené. Kamera a práce s ní je pro něj elementárním nástrojem sdílení, vyprávění i vyjadřování se k problémům současného světa.

Již v jeho pracích z roku 2014, jako jsou videa The Hide a The Boy, se dobře ukazuje, nakolik mu k vyprávění nelineárního příběhu o vztahu paměti a s ní spojené hlubiny existenciální úzkosti stačí tři aktéři: kamera, jeden chlapec a krajina. V jeho dílech tak časté mizení a znovuzpřítomňování – podobné tomu, jak na nás ze skrytých hlubin někdy vyskakují naše již zdánlivě zapomenuté vzpomínky – je někdy vyjádřeno zahalující a zase odhalující mlhou, jindy zoomem shlížejícím z levitujícího dronu. Horizontální narace i vertikální, až archeologická stratifikace jsou mu prostředkem, který v symbióze pojí výraznou vizualitu a příběh. Přitom však vyprávění nikdy nesklouzává, ať už obrazem, či slovem, k sebezahleděné upovídanosti. Jeho střídmost a zmíněná snová intenzita to ani nemají zapotřebí. Mazúrův pohled je velmi intimní a osobní, díky čemuž můžeme ve zmíněných dílech, stejně jako v řadě pozdějších, velmi často nabýt dojmu, že se jedná o autobiografickou inspiraci. Hledat hranici, kdy tomu tak je, a kdy již ne, je ale asi bezpředmětné. Vždy totiž vstupujeme do autorova intenzivního vizuálního snu, jehož pravidla určuje on sám.

V pozdějších Mazúrových dílech, jako jsou videa Myokymia a Paradoxical Happiness, se ocitáme v poněkud jiném světě, který ale zjevně vychází z toho předchozího. Vizuální řeč filmu již ale nespoléhá jen na čistý pohled kamery. Ke slovu se dostává podmanivá, stejně jako znepokojující řeč současné masové kultury, svůdnost konzumního pokušení a s nimi spojená, tak často na odiv dávaná iluze štěstí a pozitivní přítomnosti. I vyprávění se stává komplexnějším. V autorově vidění vždy přítomná role tělesnosti se zde v horečnatém deliriu pojí s komodifikovanou dokonalostí, kterou nám vnucuje dnešní ­vizuální prostředí. Proměnlivá barevnost scén, kombinace obrazu a textu i propojení silného sdělení autorovy kamery s přivlastněnými záběry z internetových zdrojů nás berou na divokou jízdu na horské dráze současné spektakularity. Prázdnota všudypřítomné existenciální úzkosti, která pohání tuto naši neustálou touhu po konzumních požitcích, se odhaluje jak v Mazúrově znepokojivě vychýlené estetice, tak skrze jeho narativní exkurzi do simulakra šťastného života v movité předměstské vilové čtvrti ve videu Myokymia.

Tyto umělcovy strategie se v galerijním prostředí promítají i do způsobu zapojení videí v rámci instalačního celku. Svou roli při tom hraje scénická práce s barevným světlem, recyklované fragmenty oné konzumní touhy (třeba části automobilů či artefakty a materiály podněcující senzuální požitky), přímo scénické provázání architektonického řešení galerie s prostředím videa nebo kombinovaná projekce několika videí – tak blízká nelineárnosti umělcova vyprávění.

Ve filmech Ócuka a Nigel z roku 2018 a Casaria (2019) pak Milan Mazúr posunul svou specifickou vizuální poetiku poněkud jiným směrem. Pohyblivý obraz zde získává jasněji artikulovaný narativní oblouk. Nigel a Casaria si pohrávají s tématy migrace i opuštěných míst, ve výpravném sci-fi příběhu Ócuka zase v hlavní roli vystupuje atraktivní prostředí na kopci umístěné přehradní nádrže Dlouhé stráně. Ve všech se však lidské osudy pro umělce stávají zásadním úhlem pohledu pro uchopení okolního světa.

Tato linie umělcovy tvorby vrcholí v letos publikované autorské knize Ján, založené na nelineární narativní strategii analogické k té, kterou uplatňuje ve svých videích. Tentokrát se však otevřeně obrací k možnostem fiktivní rekonstrukce osudu autorova prapraděda, zmizelého za první světové války. Tento příběh se v Mazúrově imaginaci váže k patrilineární paměti a k životním momentům generací, jež vedly až k němu samému. Paralelně s knihou začal vznikat i stejnojmenný krátký film, který se v lecčem vrací k autorově zmiňované snovosti i k pojetí vizuální řeči jako způsobu odhalování vrstev možné paměti.


Text by Viktor Čech



Mazúr sa usiluje v minimalistických videách sondovať tému pamäti na rôznych úrovniach formou mikropríbehov s autobiografickými podtextami. Sú v nich prítomné aj náznaky vyjadrujúce autorov pocit z mentálneho vyprázdňovania viacerých oblastí súčasnej spoločnosti, hlavne v sociokultúrnej a verejnej sfére. Napriek tomu, že v jeho reflexívnych prácach zaznievajú existenciálne podtóny, pocity neistoty či pochybnosti, nechýbajú im ani intenzívne emocionálne a spirituálne aspekty.


Katarína Rusnáková





 Nominations:

 

film PAST (2012) price Ex aequo at 1st International Festival of experimental film and digital arts in Bratislava

Nominácia Cena Oskára Čepána 2019

   Nominated for Oskár Čepan award 2019

CYPRIAN Award 2019 – Jan Koniarek Gallery in Trnava

Cena CYPRIÁNa 2019 – Galéria Jána Koniarka v Trnave




Study:


2009 – 2013

 

Akadémia Umení v Banskej Bystrici, fakulta výtvarných umení – Intermédia, prof. Miroslav Nicz

Academy of arts in Banská Bystrica, Faculty of fine arts, Audiovisual media – Intermedia art, prof. Miroslav Nicz

 

2013 – 2016

 

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, volné umění – Intermediální konfrontace,  prof. Jiří David, Milan Salák

Academy of arts architecture & design in Prague (Umprum), Department of fine arts, Intermedia confrontation, prof. Jiří David, Milan Salák

2018

 

 Akadémie výtvarných umění v Praze, ateliér nových médií 1  – Doktorské studium

Academy of Fine Arts in Prague, studio of new media 1 – Doctorate degree






Solo exhibitions:

 

 

2021

Ján, curated Zuzana Janečková, TIC gallery, Brno, CZ

2020

Reenactment: Milan Mazúr, Ester Geislerová, curated Pavel Kubesa, Nod gallery, CZ


2018

Zmizení Dámy – Altán Klamovka, Praha, CZ

Ócuka – NoD, Praha, CZ

Kapitola Ócuka – P r o l o g , Multimediálny priestor Nástupište 1-12, Topoľčany, SK

n0 way – Hot Dock gallery , Bratislava, SK


2017

Kapitola Ócuka – Epilog, Video NoD, Praha

Paradoxical Happiness, Youth gallery – Nitra gallery, Nitra, SK

No.3 : Milan Mazúr, Knot gallery, Prague, CZ




Group exhibitions and film festivals:


2021

Disappearing Body / Miznúce Telo, The Schaumar Mill in Pezinok, Slovak National gallery, SK

Brno Art Week, Brno, CZ

2019

Jihlava medzinárodný filmový festival: Film Liquid Mother Love, CZ

Casaria, Oskar Cepan Award 2019, East gallery in Košice, SK

Marienbad, Film Festival, CZ

Skúter 4 – Akcia mladého umenia, Galéria Jana Koniarka v Trnave / action of young art , Gallery Koniarek in trnava, SK

CYPRIAN Award 2019

2018

Protocols of Uncertainty, Gossamer Fog gallery, London, UK

 Jiné Vize CZ / Other Visions CZ , PAF – Festival of Film Animation and Contemporary Art, CZ

Marienbad, Film Festival, CZ

V Bezpečí, Galerie Horní Konírna, Praha

Iné Vízie SK, Kiosk Festival, Žilina, SK

V bezpečí, galerie Horní Konírna, Praha, CZ

Tekutá Materská Láska, Kabinet T, Zlín, CZ

CHIASMUS, Pragovka Gallery Rear, Praha, CZ

FebioFest, film festival, section Experimental, Iné Vízie SK, Bratislava, CZ

Iné Vízie SK, 4 Živly – filmový festival, Banská štiavnica, SK

    Midasův dotyk, Oblastní galerie v Liberci, CZ

2017

PAF, Festival of Film Animation and Contemporary Art, Other vision SK, Olomouc, CZ

Nultá generace, festival výtvarného umění, Jihlava, CZ

Kdo si dá feat. ?, galerie Buňka, Ústí nad Labem, CZ

Close your eyes and watch, collaboration O generace, wolfgang, Dub 39, Praha, CZ

Po Banskej Bystrici, 1435 mm / Nákladové nádraží Žižkov, Praha, CZ

Medzinárodný festival filmových klubov, Febiofest, Iné vízie SK, Bratislava, SK

4 Elements, Festival of film, Other visions (+ schemnitz gallery), Banská Štiavnica, SK

2016
PAF, Festival of Film Animation and Contemporary Art, Other visions SK, Olomouc, CZ
The Offense Of Things, Emil Filla gallery, Ústí Nad Labem, CZ
2015
Priestor, Platform for contemporary art, Lučenec, SK
Hala, Symposium of contemporary art, Trenčín, SK
2014
NOD, Spaces of narration,  Praha – CZ
2013
exhibiotion FVU Academy of arts in Central Slovakia gallery, Banská Bystrica, SK
2012
International festival experimental films and digital arts, Bratislava (award Ex aequo), SK
Film festival Cinematik, Piešťany – SK
Azyl, Festival shorts films (online) – SK
Film festival of student films, Masaryk university, Brno – CZ
2011
Convention experimental film, Central European house of photography, Bratislava – SK
The international festival of contemporary art 4+4 Days in Motion, Praha – CZ
2010
PerformAction 2010, Banská Bystrica – SK